Časem s Kočasem PDF Tisk Email
Domácí
Napsal uživatel Marvin   

Termín Kočas se používá pro sborník prací zaslaných do Ceny Karla Čapka (CKČ), který je součástí účastnických materiálů v rámci Parconu. Parcon je právě oním conem, kde jsou vyhlášeny výsledky aktuálního ročníku CKČ. Slovo Kočas zní tajemně a asociuje Wellsův Stroj času, leč jeho původní význam je prozaický – jedná se o zkratku ze slov KOlejní ČASopis (hostitelem prvních pěti Parconů byla vysoká škola v Pardubicích). V prvních letech, počínaje rokem 1982, byly tyto sborníky jedinou publikační příležitostí pro účastníky soutěže.

Významným okamžikem byly roky 1984-85, kdy Ivo Železný vydal dvě antologie široce mapující tehdejší tuzemskou science-fiction: Stalo se zítra a Návrat na planetu Zemi. Obě do značné míry těžily z prvních dvou ročníků CKČ, jejichž existenci i zmiňovaly v medailóncích autorů.

Dalším mezníkem byl rok 1988, kdy nevyšel tradiční Kočas (a ostravské setkání ani nikde oficiálně neneslo název Parcon), byť v materiálech obsažené fanziny, ostravský Leonardo a opavský Labyrint, několik prací z CKČ obsahovaly (včetně povídky Těšíme se na vás tandemu Heteša – Veverka, která se umístila na druhém místě). Na druhou stranu Vojtěch Kantor vydává útlou antologii Lovci zlatých mloků, první sborník věnovaný výhradně autorům CKČ a mapující ročníky 1984-87.

V roce 1989 pak jeho zásluhou vychází sbírka Skandál v Divadle snů, obsahující i vítěznou povídku minulého ročníku, byť pod preventivně pozměněným názvem (E. Hauserová: Zítra v Agonii). Zároveň na Parconu vychází Kočas – Černá skříňka v poloprofesionální podobě a v podobné formě samizdatových sešitů jsou zde neoficiálně prodávány i nominované práce O. Adámka (Svět pro Akadyho Foxe), Z. Páva (Věže Guruů) a dvojice Heteša a Veverka (Sítě, kanály a stoky).

Se změnou režimu se otevřely i publikační možnosti, poprvé vychází vítězná povídka ročníku aktuálně v SF měsíčníku Ikarie a v CKČ se rozlišují tři kategorie podle délky prací (román, povídka a krátká povídka). Kočas – SFéra vychází v roce 1990 již zcela oficiálně v nákladu 1500 výtisků ve vydavatelství Talent jako první svazek plánované SF edice. Vzhled sborníku je však ještě na pomezí fanzinu a knihy – jednobarevná obálka, neknižní sazba, chybějící i přebývající strany. Toto vše se podepisuje na prvním komerčním neúspěchu takovéhoto sborníku. Zároveň v témže roce a v podobné, ovšem bezchybné úpravě vychází i Lovci černých mloků 3 - poslední z řady sborníků vydávaných každoročně od roku 1988 Z. Rampasem a mapujících CKČ (Lovci černých mloků obsahují rané a soudobé práce E.Hauserové, I.Kmínka a Z.Páva, Lovci černých mloků 2 významně doplňují obraz ročníků 1984-88 a obsahují i první seznam vítězných prací dosavadní historie CKČ, včetně publikací, v nichž jsou obsaženy).

Kočas - Lovci mloků 1992 Stejný vydavatel i vzhled – to je sešit Kočas 1991. Zároveň se tento sborník pomalu stává překážkou v ambicích autorů, kteří optimisticky předpokládají nové publikační příležitosti pro svá díla, ovšem jejich vydání ve sborníku, který navíc dostali účastníci Parconu zdarma, tyto plány komplikuje. Naplno tento spor vypuká v roce 1992, kdy v nyní již zcela profesionálním sborníku Kočas – Lovci mloků vychází povídka J.Poláčka, kterou mělo autorem přislíbenou nakladatelství Winston Smith pro svůj almanach Jiné světy, zvláště když se část nákladu Kočasu prodává i v běžné distribuci. Zároveň s odchodem E. Hauserové z redakce Ikarie dochází k úplné rezignaci na aktuální a pravidelné publikování prací z CKČ v tomto časopisu (jedním z důvodů má být právě to, že povídky již vyšly jinde a také jejich údajná neatraktivnost pro běžné čtenáře).

V roce 1993 tato rozštěpenost trvá, vychází Kočas – Mločí farma, ale zároveň se ukazuje, že optimismus autorů ohledně zájmu vydavatelů o jejich díla nebyl na místě. Vítězné práce v kategorii román-novela sice vycházejí jako samostatné knihy (F.Novotný: Ramax, V.Kadlečková: Meče Lorgan, Stavitelé věží a J.Oščádal: Bratři), ale komerční úspěch neodpovídá očekávání (což v onom období platí pro tuzemské knihy obecně). V témže roce také vycházejí dva podivné sborníky Planeta EMIGA a Černé zrcadlo, vydané pardubickým vydavatelstvím jako edice Salamandr a obsahující převážně podprůměrné povídky z prvních ročníků CKČ, navíc edičně odbyté a v prvním sborníku dokonce bez jmen autorů.

Kočas – Cesty mlokov z roku 1994 má pak už skromnější jednobarevnou obálku a obsahuje dlouhý seznam sponzorů. Také rozdělení federace snižuje uplatnění tohoto sborníku na větším, leč již zahraničním, českém trhu.

Mlok 1994 Krize CKČ se projevuje v následujícím ročníku 1995, nejen že klesá počet soutěžících, ale poprvé není udělena některé vítězné práci v jedné z kategorií hlavní cena – Mlok. Sborník Kočas – Dobro vítězí vychází díky nakladatelství Perseus, které se výjimečně podílí i na následujícím Miss Mlok ´96 (většinou vydavatelé po prvním pokusu zjistí komerční neatraktivnost a na dalším vydávání nemají zájem). Také sestavovatelé sborníků kritizují pořadatele CKČ za pozdní zpracování výsledků, v důsledku čehož jsou k otištění vybírány povídky odhadem a některé oceněné práce pak chybí (i když tento stav není nijak nový). V této souvislosti dochází k ještě jednomu vydavatelskému počinu – Rigor mortis a Klub Julese Vernea vydávají sbírku Mlok obsahující až na tři výjimky všechny vítězné práce CKČ v roce 1994 (včetně dvou z kategorie román a bonusu - neoceněných povídek nominovaných autorů, využívajícího pravidla, že u každého autora je nominována jen jeho nejlepší práce). Její profesionální zpracování - kvalitní paperback se solidní komerční obálkou za přijatelnou cenu a návrat zájmu čtenářů o tuzemské autory přispějí k obchodnímu úspěchu.

Díky jejímu příznivému ohlasu vychází pak prvně na Parconu v roce 1997 přímo reprezentativní sborník Mlok 1997 (vydává Rigor mortis a Nová vlna a díky koordinaci s porotci a krátké výrobní lhůtě obsahuje všechny vítězné povídky a vítězný román, což je významný kvalitativní zlom) a zdá se, že tradiční Kočas, obsahující vždy jen část vítězných děl, už ztratil opodstatnění. Stejný tým vydal i pro Parcon 1998 Mloka 1998 včas, ale přílohou fanzinu Zbraně Avalonu, vydaného pořádajícím klubem, je i Kočas – obsahuje výběr povídek od 6. do 10. místa. Podobnou přílohu má i parconský sborník In sci-fi veritas z roku 1999, ovšem zde měl být i Mlok zdarma v materiálech pro účastníky, leč nepodařilo se a Mlok 1999 (jehož vydávání převzalo nakladatelství Straky na vrbě) vychází až mnohem později na podzim. K Parconu 2000 vydávají pořadatelé antologii Neberte mi naději, tato však s CKČ nesouvisí (byť dva z autorů patří mezi aktivní účastníky) a Mlok 2000 tentokráte již vyšel včas. Ročník 2001 je, jak se stalo dobrou tradicí, opět kompletně podchycen v Mlokovi 2001 a jeho vydavatel navíc přidal i Kočas – sborník sci-fi & fantasy povídek, který tímto pokračuje v definování nového širšího obsahu pro tento tradiční sborník – pod pojmem Kočas se dnes skrývá almanach vydaný k Parconu, zdarma (či se slevou) obsažený v materiálech a obsahující kromě povídek, které se do Mloka nedostaly, i jiné práce s CKČ nesouvisející.

Na Euroconu - Parconu 2002 byl pro návštěvníky v prodeji (za 1/3 ceny) opět Kočas – sborník fantasy a sci-fi povídek od nakladatelství Straky na vrbě. Mlok 2002 se změnou v osobě hlavního administátora CKČ ztratil i vydavatele a musel najít nového - místo zkušených nakladatelů jej vydala Cena Karla Čapka vlastním nákladem. Stejným způsobem vyšel o rok později i Mlok 2003, který se tentokrát z komerčních důvodů prodával již před vyhlášením vítězů a proto v něm byly práce seřazeny nikoli dle pořadí, ale podle abecedy. Toto zůstalo zachováno i u Mloka 2004. Přímo na Parconu 2005 byly vinou pozdního dodání tisknutelné verze jedné povídky k dispozici jen autorské výtisky Mloka 2005, na poslední chvíli vytištěné a slepené. Zbytek nákladu tak šel do prodeje o pár dní později, CKČ figuruje nadále jako vydavatel a povídky jsou řazeny dle abecedy. Naopak Mlok 2006 se v distribuci objevil již krátce před Parconem, spolu s CKČ byl i sborník rozšířen o kategorii mikropovídky, ostatní zůstalo zachováno. Sborník Mlok 2007 obdrželi na Parconu v Nitře jen vítězové CKČ, volně v prodeji byl těsně po akci, vydán byl vlastním nákladem v obvyklém formátu a řazení.

Pokud bude trvat zájem čtenářů o dnes už tradiční a reprezentativní Mloky a najdou-li se sponzoři pro vydání rozšiřujícího Kočasu, lze na vydávání prací z CKČ pohlížet s optimismem. Nakladatelství Triton zahájilo v roce 2006 vydávání edice Paralelní světy, zaměřené na autory z okruhu CKČ. Navíc je připravován projekt SuperMaxiMlok, který by knižně pokryl to nejlepší od počátků ceny až do současnosti. To vše pomáhá prestiži Ceny Karla Čapka a tuzemské žánrové tvorby vůbec.

Marvin